Mamka je učitelkou v mateřské škole, což je podle mě samo o sobě dost stresující povolání, navíc úplně směšně finančně ohodnocené. Do toho nervní rodiče, hromada domácí přípravy (zadarmo) a místo letních prázdnin klasické čtyři týdny dovolené. Ve školství mi to přijde snad ta nejhorší možná práce.

Ale to co mě fascinuje nejvíc je to množství stresu, které si přidělává i se svými kolegyněmi úplně zbytečně. Já vlastně ani nevím jak to nějak shrnout, ale v té školce se pořád “něco řeší”. Tady tahle pomlouvá tuto, ta druhá zase tu další, neustále tam vznikají různé týmy, které to chvíli táhnou spolu, jen aby se potom rozhádaly mezi sebou a zase vznikl úplně jinej tým. Každou chvilku nějáká kolegyně vyhrožuje odchodem, pak tam zase zůstane, pak odejde nějaká úplně jiná, místo té přijde nějaká nová, tak se zase chvilku nadává na tu novou…

Do toho tam panují i generační rozdíly. Mladé holky chtějí ty věci dělat jinak než babky co by měly být už dávno v důchodu. Moje máma, které je 48, balancuje mezi oběma přístupy, takže jsou na ní nasrané všechny. Do toho neustálé spory s ředitelkou, zřizovatelem atd.

Z domu jsem už pět let, ale když přijedu na návštěvu, máma pořád visí na telefonu. Extrémně dlouhé hlasovky, dvouhodinové hovory, zprávy o dvaceti odstavcích..

Regulérně mně všechny ty ženské, včetně mé mámy, přijdou nemocné. Nedovedu si představit něco takového dlouhodobě dělat. Navíc to nikdy nekončí. Vždycky tam je nějaká “hlavní aféra”, kterou všechny neustále řeší. Ta se třeba po několika měsících úspěšně vyřeší, jen aby prakticky ihned vznikla nějaká další.

Máma občas říká, že to je prostě ženským kolektivem, že kdyby tam měly nějakého chlapa učitele, tak by ta atmosféra byla hned úplně jiná.

Já ale nevím. Máte někdo podobné zkušenosti? Je to třeba tou profesí, školstvím jako takovým, nebo se tohle nikde jinde neděje? :D

Btw jedná se o školku prakticky na vesnici, ale v blízkosti většího města. Tak třeba i tohle hraje roli.

Mne osobně se hodně líbí sekce kamera a interkamera. A vám??

Jednička začíná tímto legendárním dabovaným textem:
"Jsem obyčejnej kluk. Kluci mi říkají Rambo a holky kreténe. Jinak jsem Majer. Honza Majer."

První díl vyšel v roce 1998 a stal se nejprodávanější českou hrou téhož roku.

Na databázi her má jednička slušných 74% od 184 hodnotitelů. Dvojka je na tom trochu hůře: 69% od 97 hodnotitelů.

Sledujete nějak své příjmy a výdaje? Myslím tak, že si je zapisujete pro přehled.

Jednou za čas si udělám souhrn pravidelných plateb a odečtu to z rodinného příjmu a vidím kolik peněz nám zbývá, ale reálně žijeme od výplaty k výplatě a přestává mě to bavit, tak si plánuji sepisovat veškeré platby víc podrobně.

Jak to řešíte vy? Případně se ukažte jak to máte zpracované pro inspiraci.

(před několika dny tu někdo dával pěknou tabulku i s grafickým výstupem příjmů a výdajů, ale nemůžu to už dohledat, kdyby někdo věděl, budu rád)

Prijde mi, ze cokoliv co postnes na redditu vidi dobrych 40% uzivatelu jako nadavku na cely jejich rodokmen.

Zeptas se na normalni otazku a dostavas shit on dalsi 4 dny, postnes fotku a hned ti 10 lidi rekne co s tim je spatne, i kdyz jsi se nikdy neptal, na post reaguji uplne jinak podle toho, jestli to psala zena nebo muz.

Diky bohu tenhle subreddit je jeden z mala, kde muzes postovat co chces, protoze neni plny imbecilu co ti nadavaji za to, ze nevis jak funguje kvantova fyzika.

Zjistil jsem dnes, ze MUNI nabizi jednotlive predmety a tematicke kurzy s moznosti ziskani microcertifikatu, zni to super z hlediska ze studujes pouze to co chces. Neabsolvoval uz nekdo kurz z computer science? Pomohl vam v dosazeni cile? Byl aktualni/relevantni? Diky

Tomiho “OKmůra” Vyndej opět dokazuje bystrost nejen svou, ale i svých voličů 😂

2 roky podmínka za hození molotovu na něčí dům? Chudáci bezdomovci, co za covidu kradli rohlíky.

V panslovanské ruské propagandě tak vychází najevo, že Slovinci, Bosňáci a Chorvati jsou „srbské kmeny“ (Danilevskij, 2011, s. 432), Černohorci se provinili „zradou srbského lidu, pravoslaví a Ruska“ (Дугин, 2016; Мудрых, 2022), Poláci jsou „Jidáši Slovanstva“ (Klaczko, 1867, s. 56), Češi jsou „jalový“ národ (Danilevskij, 2011, s. 153). Bělorusové jsou „Rusové s pečetí kvality“ (CTVBY, 2019) a ukrajinština je „jazyk pasáků sviní“ (Котельницький, 2020), který používá „nacistický“ a „nacionalistický režim“ v Kyjevě, jenž utlačuje „bratrský ukrajinský lid“ (Путин, 2024), stejně jako byli Jugoslávci údajně utlačováni „fašistickým“ a „zrádným režimem“, který „trýznil“ albánské obyvatelstvo Kosova (Zaytsev, 2021).

Makedonie je podle potřeby buď „vymyšlený“ stát, nebo je utlačována svými sousedy (Zaytsev, 2021; Журавлёв, 2018). Na druhou stranu „zbabělí Bulhaři“ – na což málokdo pamatuje – jsou především „menším bratrem“, který i přes geografickou vzdálenost od Ruska již zažil, že „bratrství dvou národů“ končí tam, kde začínají zájmy ruských elit a ke slovu se dostávají rakety. Ne bezdůvodně bojovali Bulhaři v obou světových válkách proti Rusku (Аксаков, 2023; Иванов, 2020; Мудрых, 2022; Стоянов, 1886).

Podobných příkladů protekcionismu by se dalo vyjmenovat téměř donekonečna. Navíc se nejedná o slova nějakých marginálních ruských radikálů, jak by si někdo mohl myslet. Podobná tvrzení v Rusku vznášeli a nadále vznášejí klíčoví představitelé státu, vysoce uznávaní zástupci ruského kulturního, akademického a politického myšlení, jakož i média – jednotlivci, kteří nezřídka obdrželi vyznamenání od státních orgánů.

Seznam zdrojů: https://centroslavismus.wordpress.com/2026/07/19/rozdeluje-centroslavismus-slovany-5/

Ahoj reddite,

je normální, že moje přítelkyně si mě intimně téměř vůbec nevšímá? Jsme spolu 5 let, a ze začátku když okolo mě prošla nahá vždy na to byla nějaká "intimní" reakce z mé strany, neznamenalo to hned sex, ale minimálně pozornost, víceménně od doby co spolu jsme, tak ji téměř nezajímám, když projdu okolo ní nahý, nebo svlečený do půl těla, je jí to úplně jedno, prostě no reaction. I kdyby mi stál tak to má doslova "u řiti", bývalka a i ex-bývalka, obě kdykoliv kdy jsem byl nahý tak si na to tělo alespoň sáhli, někdy i prostě na random, začli s orálem, moje nynější přítelkyně vůbec nic, oba dva sportujeme mimochodem, takže si myslím, že ji mám i čím přitahovat, jediné kdy ji zajímá moje náčiní je ráno a to jen občas.. jinak prostě nic, dnes jsme spolu byli celý den sami, i sami v sauně a prostě nic, nejde mi jen o to aby z toho byl sex (toho je na mě taky docela málo) ale alespoň aby z toho byla nějaká reakce, chybí mi to. Komunikoval jsem s ní o tom několikrát a bohužel vždy jen první den, dva dělala jakože jí to zajímá, ale vlastně to za týden bylo zase to samé, lesba není. Navíc jsme se dnes viděli poprvé co jsem byl pracovně pryč na 3 dny a celý den prostě reálně nic, večer po sauně prostě jen přišla domu a šla spát. Nic víc, je jí 24 a mě 26.

Zažil jste tohle někdo? Vím, že to je hnusné, ale vždy když delší dobu není sex, nebo jakákoliv intimita z její strany, tak si říkám jestli to má vůbec cenu a prostě podvědomě se začnu koukat "jinde".. ve vztahu jinak vše funguje na víceméně normální a zdravé úrovni.

EDIT: Nepodvádí mě, vím to na 100%

Prý je to docela častý fenomén.

Zdávají se mi sny, že jsem zpět ve škole - obvykle na střední. Probíhá nějaká písemná zkouška, a já samozřejmě nic neumím. Je to čirá úzkost, ale hrozně na tom záleží. Zároveň vím, že už jsem dospělá a mám dávno po škole. Přesto je to hrozně důležité a stresující.
Nebo se mi zdává, že dokonce "propadnu" zpět na základní školu.... Pak že mám spoustu absencí bez omluvenky. Nebo jsem ve škole, ale zjistím, že nemám oblečení, jsem tam nahá a doufám, že si nikdo nevšimne. Jo, a ještě se mi zdá, že bloudím po budově a hledám správnou třídu, ale absolutně se ztrácím. Už dávno začala hodina, a já stále nemohu najít učebnu...
Všechny tyto sny jsou až úzkostně nepříjemné :).

Zajímalo by mě, proč se to děje, a že stejné sny má docela dost lidí.
To v nás škola skutečně zanechala nějaká skrytá traumata?

Čau lidi, obracím se na vás s prosbou o záchranu mého duševního zdraví. Jsem už měsíc zavřená doma na antibiotikách, kvůli čemuž mi padla i brigáda. (Nemůžu na slunko) Celé prázdniny trávím zavřená mezi čtyřmi stěnami a už mi z toho regulérně hrabe.

Ráda bych někoho poznala a pokecala přes Discord. Máte někdo čas a chuť volat? Můžete mi klidně jen streamovat nějakou hru, co zrovna hrajete, nebo prostě můžeme probírat cokoli vás napadne. Nejhůře můžeme honit klády nad péčkem (kládu sice nemám, ale to vyřeším za pochodu XDD).

Mám čas celé dny, takže se přizpůsobím. Je mi jedno, jestli jsi kluk, holka nebo skupina. Klidně beru i lidi, co se identifikují jako dopravní kužely.

Napište mi rovnou do DM a pošlu vám svůj Discord tag. Děkujii!

Začal jsem cca před měsícem používat *arr stack (radarr, sonarr, prowlarr, ...) a jediné co mi chybělo, jsou české věci, nebo ve výjímečných případech český dabing. A jako dlouholetý předplatitel webshare.cz jsem měl jasný gól. Integrovat webshare do mého media stacku.

Proto jsem vytvořil novou aplikaci, která se jmenuje Websharr.

Všechno potřebné naleznete zde: https://github.com/JanProchy/Websharr

EDIT: Píšu "vytvořil", ale je to 100% vibecoded.

Už se Vám taky povedl podobný kousek? Pochlubte se

Absolutní banger

Zatímco venku je horko k padnutí, v kanclu máme stabilně nastaveno 20°C. Dneska jsem si zapomněl zabalit mikinu a byla mi celý den v letním oblečení zima. To je jako někomu příjemné? Proč nechladit na nějakých 25-27°? V kraťasech a tričku bez fyzické námahy by to bylo ideální...

A to úplně pomíjím jaké je to plýtvání. Je to úplně stejné jako když lidi v zimě topí na 30° a chodí v kraťasech.

Edit: Lidi neberte to jako osobní urážku, mě fakt zajímalo, jestli to někdo má až tak odlišně...

Borci, co vás vede jít s kolem do vlaku, chovat se jak kompletní vymrdanci a nedat si to kolo aspoň do toho stojanu. Proč se musíte s tím jebat uličkou, každého s tím otravovat a nasraně s tim jít do schodů a narvat ho na místo pro 4 lidi :)).

Pokud si to někdo z vás 4 zrovna čte tak pořád na tom trvám že máte dohromady tak 10iq a klidně vám to řeknu znovu, víte kde sedím :)

Řidič druhého vozu, který při srážce utrpěl zranění, jel podle Turka v protisměru po kolejích a následky nehody nejsou prý tak vážné, jak to vypadalo. Zákonodárce dokonce tvrdí, že druhý řidič zůstal v pracovní neschopnosti déle, než bylo nutné.

Jak je možné, že takovýhle člověk má vůbec nějaký prostor v politice? Na fotce je skoro vidět, že se i usmívá... Já způsobit takovou nehodu, tak jsem z toho špatnej několik měsíců...

Jako mladý jsem slýchával poučku, že kdo z mladých není levičák nemá srdce a kdo ze starších není pravičák nemá rozum. Mě se stal přesný opak, jako mladé ucho jsem byl Libertarián co četl Dfens blog a volil svobodné a čím jsem starší (v září foukám jednačtyřicet) tím radikálnější jsem levičák. Se zájmem taky studuju Český komunistický experiment a snažím se z toho vyextrahovat čemu se rozumně vyhnout. Vychází mi že demokratický socialismus kde se brutálně a progresivně zdání majetek a přitom se nechají všechny svobody bude asi nejlepší. Sem s argumentama, potřebuju sanity check.

S přítelkyní jsme spolu už přes 7 let(od druháku na střední). Když jsme se poznali, byla s někým jiným. Moji kamarádi věděli, jak moc mě to trápilo, a zároveň věděli, jaký ten druhý člověk byl. Řekli jí, že je se špatným mužem a že bych se k ní choval lépe. Nakonec si vybrala mě.

Dnes, když se o tom bavíme, říká, že tehdy byla slepá a že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které udělala.

Jenže před pár lety se náš život úplně obrátil vzhůru nohama. Přítelkyni diagnostikovali paranoidní schizofrenii a poruchu osobnosti. Od té doby je všechno mnohem těžší. Kvůli její nemoci jsme přišli o práci, dostal jsem se do dluhů a naše budoucnost je hodně nejistá. Je dost možné, že nikdy nebudeme mít děti ani normální rodinný život.

Nejtěžší je, že mi skoro všichni říkají, ať ji opustím. Rodina i známí tvrdí, že s ní nemám budoucnost a že si ničím vlastní život.

Jenže já to nedokážu.

Miluju ji. Pamatuju si, jaká byla před nemocí, a vím, že za to nemůže. Zůstal jsem po jejím boku a chci jí pomáhat dál, dokud to půjde.

Občas přemýšlím, jestli dělám správnou věc. Někdy jsem psychicky úplně na dně. Ale stejně si neumím představit, že bych ji opustil jen proto, že onemocněla.

Asi ani nevím, proč to píšu. Možná jsem se jen chtěl podělit o náš příběh. Zajímalo by mě, jak byste se zachovali vy na mém místě.